Zásady navrhování kombinačních logických obvodů

Zhodnocení zjednodušovacích metod: Není zapotřebí přikládat zjednodušovacím metodám velkou důležitost, neboť:

1. Nejjednodušší forma zápisu nevede vždy na nejlepší realizaci a existují i případy

2. Obecně vzato tyto metody umožňují zjednodušovat funkci několika proměnných, představujících množství různých kombinací. Avšak ve skutečnosti se najde mnoho funkcí velmi mnoha proměnných (několika desítek), které jsou tvořeny malým počtem kombinací a společných proměnných.

3. Na druhé straně není vždy třeba maximálně zjednodušovat jistou funkci, protože něk­teré dílčí součiny jsou nutné pro jiné funkce.

4. Při návrhu logických obvodů dáváme přednost využití menšího počtu integrovaných obvodů vyšší integrace.

Ukázka využití dílčích součinů

Potřebujeme vytvořit funkce

f₁ = x₁x₂ + x₃

a

f₂ = x₁x₂ + x₄.

Funkce tvoří dva logické součiny, jedna negace (společná) a dva logické součty.

Pokud vytvoříme funkci g = x₁x₂,
pak

f₁ = g + x₃

a

f₂ = g + x₄,

pak jsme získali realizaci, ve které jsme ušetřili jeden logický součin.

Schmittův klopný obvod

Charakteristika Schmittova klopného obvodu

Ukázka potlačení rušivých vlivů na vstupech

Ukázka navázání obvodů s různou rychlostí

Zásady navrhování sekvenčních logických obvodů

1. Řídící impulsy rozvádíme po logickém systému tak, aby měly ve všech částech stejnou fázi.

Obecné zásady navrhování sekvenčních logických obvodů

1. Nevyužíváme námi zjištěné vlastnosti integrovaných obvodů, pro které nenalezneme oporu v informacích od výrobce. Tyto vlastnosti nejsou totiž zaručeny do budoucna, ani je nemusí mít obvody jiných výrobců.

2. Ošetřujeme nevyužité vstupy integrovaných obvodů.

3. Ke každému integrovanému obvodu připojujeme na přívody napájecího napětí co nej­blíže jeho vývodům kondenzátor na vyrovnání špiček odběru při přechodech obvodu mezi stavy L a H.