Tranzistory jsou elektronické součástky se třemi elektrodami, které jsou v závislosti na zapojení schopny zesilovat buď napětí, nebo proud, nebo obojí současně. Proto je tranzistor považován za aktivní součástku na rozdíl od diody, která nemá zesilovací schopnost, a je proto pasivní součástkou.
První tzv. "bipolární tranzistor" vynalezli v roce 1947 Bardeen, Brattain a Shockley. Název pochází ze slovního spojení TRANSfer reSISTOR. Důvodem byla změna jeho odporu mezi dvěma svorkami, řízená velikostí proudu v obvodu třetí svorky.
V roce 1952 byl vynalezen tranzistor řízený elektrickým polem. Bývá proto označován zkratkou FET (Field Effect Tranzistor). U jeho zrodu stál také W. Shockley. Název unipolární připomíná, že proud je přenášen tranzistorem pomocí jednoho typu nábojů (elektronů nebo děr) zatímco na činnosti bipolárního tranzistoru se podílejí vždy oba typy nosičů. Odpor je u tranzistorů FET řízen napětím. Do řídící svorky teče pouze nepatrný proud.