Podle požadované přesnosti výpočtů se například na školách zpočátku používaly tabulky sedmimístných logaritmů, které ustoupily pětimístným pouze po urputném boji. „Ale dokonce sedmimístné logaritmy vypadaly jako urážlivá novota v roce 1794, kdy se objevily. První tabulky dekadických logaritmů, které sestavil londýnský matematik H. Briggs (1624), byly čtrnáctimístné. O několik let později byly nahrazeny desetimístnými tabulkami holandského matematika A. Vlacqua.“
Vývoj běžných logaritmických tabulek šel od mantis s mnoha desetinnými místy k mantisám s méně a méně desetinnými místy. A tento vývoj pokračuje i dále, protože si mnoho lidí uvědomuje jednoduchý fakt, že přesnost výpočtu nemůže přerůst přesnost měření. Pro techhnické výpočty plně postačují dokonce i trojmístné mantisy; vždyť obyčejná měření zřídka kdy zahrnují více než tři desetinná místa.